Tento záznam značně předbíhá době, která - jak očekávám - přinese téměř masové očekávání konce světa. A protože člověk se ze své podstaty bojí smrti, tak bych řekl, že přinese i značnou hysterii. Například začátkem 20. století se objevila Halleyova kometa, a tato událost byla provázena též velkými obavami, ač ne tak apokalyptickými. Střízlivěji uvažující lidé vydělali mnoho peněz prodejem pilulek proti kometám.
Argumentace ve prospěch konce světa jsou přitom veskrze obskurní. Objevil jsem stránku, která se touto otázkou zabývá (http://www.squidoo.com/year-2012). Dalo by se říci, že nosným pilířem této argumentace je shoda událostí více náboženských mytologií spolu s kalendářem Mayů k tomuto datu. K této duchovní argumentaci jsou ovšem zároveň přidány na pohled vědecká fakta - sluneční aktivita a porucha urychlovače částic - která mají prý zkázu dokonat.
Dle mého nejzajímavější a nejvíce znepokojivý je názor samotných Mayů - ti říkali, že čas je rozdělen na několik časových period (řekl bych sedm, ale nejsem si jistý), každé další je svou délkou zlomkem předcházejícího. A právě to poslední má podle nich skončit 20.12.2012. Rychlost času se má také úměrně zrychlovat. Tomuto nahrává fakt, že po stech tisíců let, kdy se člověk líně vyvíjel ze zručné do vzpřímené podoby a dál až do údajně rozumného vývoje, přišly desítky tisíc let vývoje nářadí, a tak dále. V 19. století pak přišla průmyslová revoluce a vývoj dnešní doby se řítí tempem přímo závratným. Že se tok času zdánlivě zrychluje, to je napohled pravda. Ovšem ptám se: proč se vývoj zrychlil zrovna za posledních 100 let? Na toto se dá odpovědět různě, já si však myslím, že to není proto, že by dávní Indiáni, které později onen "rozumný člověk" prakticky vyhubil, toto předpověděli. Podle mého jde o prostý následek prudkého nárustu počtu lidí, a zároveň také změna společenských norem. Geniální synek sedláka zkrátka nemohl vynalézt žárovku o 300 let dříve než Edison, protože celý svůj život pracoval na poli. Ale vývoj nezastavíš.
Už mne nenapadá, jak dál, proto zde svůj zápis akorát v nejlepším rázně zakončím tvrzením, že pokud jde o mne, asi se připojím k prodejcům antiapokalyptických pilulek.
neděle 12. září 2010
středa 8. září 2010
O nové maturitě
O státní maturitě bylo již napsáno mnoho a jistě zejména na jaře příštího roku ještě mnoho napsáno bude. Pokud jde o postoj studentů, ten je mediálně vydáván za spíše skeptický: výzva k sabotáži generálky maturity byla poslední zprávou, která na portál iDnes.cz za poslední dobu dorazila. Otevřeně píši hned sem do úvodu: přesná čísla, průzkumy, ankety, nic takového jsem mezi svými kolegy studenty nepořizoval. Jde mi o sdělení odlišného, řekl bych „nezáporného“ pohledu studenta na státní maturity, kterého se držím já i nemálo mých spolužáků.
Státní maturita zdaleka není nový projekt, musím proto začít začátkem. Letos jsem nastoupil do čtvrtého (na mém gymnáziu maturitního) ročníku. Avšak již v prvním ročníku, tj. tři roky zpátky o ní při hodinách českého jazyka padla zmínka. O rok později, pokud mne paměť neklame, opět. Je ovšem pravdou, že definitivně rozhodnuto bylo až loni: „Budete první ročník, který bude maturovat podle nového systému,“ řekli nám. Ovšem v tomto bodu musím své předchozí tvrzení přece zpochybnit. V květnu 2010 přišel (podle nejen mého pohledu značně populisticky) Petr Nečas s výrokem, že nová maturita je „zatěžováním učitelů a buzerací studentů.“ I z řad zákonodárců volených za ČSSD se ozývaly kritické hlasy. Připadalo mi to jako poměrně laciná vábnička na onu polovičku z nás, která si státní maturitu nepřeje. Nakonec se však tato poměrně skandální (při množství prostředků, které již v tu dobu byly na zavedení nového systému vynaloženy) tvrzení nakonec naštěstí nepromítla do života této maturity a teď je, zdá se, vše jasné. Já budu maturovat napůl ponovu, další ročníky již zřejmě zcela.
Co znamená, že nebudu maturovat postaru? Pokusím se to na základě toho, co vím, vysvětlit na jednom figurantovi, kterým budu s Vaším dovolením já. Figurant si musí vybrat dva předměty do státní části a dva do profilové. Mimo těchto si ještě může vybrat další předmět, snad i dva, a to k oběma částem. Pokud jde o státní část, v ní se zkoušky z jazyka skládají ze tří částí: ústní zkouška, didaktický test, písemná práce. Ostatní předměty se odbudou pouze v podobě didaktického testu. A vždy si může vybrat, zda lehčí či těžší variantu.
Figurant se dozvěděl, že u „lehké“ češtiny musí celý patnáctiminutový prostor, který má pro svou ústní zkoušku vyhrazen, vyplnit hovořením pouze o jednom z dvaceti děl, které má mít přečteny. U těžší verze sice si „tahá“ jedno ze třiceti děl, zato však může, vlastně i musí, hovořit i o autorovi a následně o jeho době a současnících. Podle mého značně přijatelnější – nemusí jít ve studiu jednoho díla příliš do hloubky, zejména když neuvažuje o univerzitním studiu českého jazyka či literatury.
Dále si za druhý předmět může zvolit buď jazyk, nebo matematiku. Chce maturovat z angličtiny i matematiky. Pro co se rozhodnout? Státní matematika obou úrovní obsahuje test. Mimochodem, toto označuje jeden z mých profesorů za „nejvýše nevhodnou metodu ověřování znalostí matematiky.“ Zato angličtina znamená tři různé zkoušky, navíc s didaktickým testem, což je zase pro figuranta celkem obávaná metoda zjišťování jeho jazykových znalostí – možnosti jej často více matou, než by mu pomáhaly. Volba je jasná: po těžké češtině těžká matematika! Profilovou částí všichni čtenáři buď prošli, nebo se mohou zeptat svých maminek, tatínků, strýců či tetiček, ta už není předmětem tohoto zamyšlení.
Figurant i já jsme toho domnění, že pro nás jakožto studenty gymnázia je změna systému poměrně značným ulehčením. Ale velmi palčivá otázka: co vysoké školy? Jak ty budou přihlížet k nové maturitě? Budou zohledňovat obtížnost? Odpovídáme oba: nevím, nevím a nevím. Moc nás to ale netrápí. Náročnější VŠ mívají zpravidla vlastní způsob ověření způsobilosti uchazeče o studium – přijímací zkoušky, SCIO nebo pohovor (toto je disjunkce, nikoliv klasické NEBO). Či berou bez zkoušek a síto je nastaveno až v prvním ročníku. Říkáme tedy slova „nová maturita“ bez obav, ba téměř s radostí.
Státní maturita zdaleka není nový projekt, musím proto začít začátkem. Letos jsem nastoupil do čtvrtého (na mém gymnáziu maturitního) ročníku. Avšak již v prvním ročníku, tj. tři roky zpátky o ní při hodinách českého jazyka padla zmínka. O rok později, pokud mne paměť neklame, opět. Je ovšem pravdou, že definitivně rozhodnuto bylo až loni: „Budete první ročník, který bude maturovat podle nového systému,“ řekli nám. Ovšem v tomto bodu musím své předchozí tvrzení přece zpochybnit. V květnu 2010 přišel (podle nejen mého pohledu značně populisticky) Petr Nečas s výrokem, že nová maturita je „zatěžováním učitelů a buzerací studentů.“ I z řad zákonodárců volených za ČSSD se ozývaly kritické hlasy. Připadalo mi to jako poměrně laciná vábnička na onu polovičku z nás, která si státní maturitu nepřeje. Nakonec se však tato poměrně skandální (při množství prostředků, které již v tu dobu byly na zavedení nového systému vynaloženy) tvrzení nakonec naštěstí nepromítla do života této maturity a teď je, zdá se, vše jasné. Já budu maturovat napůl ponovu, další ročníky již zřejmě zcela.
Co znamená, že nebudu maturovat postaru? Pokusím se to na základě toho, co vím, vysvětlit na jednom figurantovi, kterým budu s Vaším dovolením já. Figurant si musí vybrat dva předměty do státní části a dva do profilové. Mimo těchto si ještě může vybrat další předmět, snad i dva, a to k oběma částem. Pokud jde o státní část, v ní se zkoušky z jazyka skládají ze tří částí: ústní zkouška, didaktický test, písemná práce. Ostatní předměty se odbudou pouze v podobě didaktického testu. A vždy si může vybrat, zda lehčí či těžší variantu.
Figurant se dozvěděl, že u „lehké“ češtiny musí celý patnáctiminutový prostor, který má pro svou ústní zkoušku vyhrazen, vyplnit hovořením pouze o jednom z dvaceti děl, které má mít přečteny. U těžší verze sice si „tahá“ jedno ze třiceti děl, zato však může, vlastně i musí, hovořit i o autorovi a následně o jeho době a současnících. Podle mého značně přijatelnější – nemusí jít ve studiu jednoho díla příliš do hloubky, zejména když neuvažuje o univerzitním studiu českého jazyka či literatury.
Dále si za druhý předmět může zvolit buď jazyk, nebo matematiku. Chce maturovat z angličtiny i matematiky. Pro co se rozhodnout? Státní matematika obou úrovní obsahuje test. Mimochodem, toto označuje jeden z mých profesorů za „nejvýše nevhodnou metodu ověřování znalostí matematiky.“ Zato angličtina znamená tři různé zkoušky, navíc s didaktickým testem, což je zase pro figuranta celkem obávaná metoda zjišťování jeho jazykových znalostí – možnosti jej často více matou, než by mu pomáhaly. Volba je jasná: po těžké češtině těžká matematika! Profilovou částí všichni čtenáři buď prošli, nebo se mohou zeptat svých maminek, tatínků, strýců či tetiček, ta už není předmětem tohoto zamyšlení.
Figurant i já jsme toho domnění, že pro nás jakožto studenty gymnázia je změna systému poměrně značným ulehčením. Ale velmi palčivá otázka: co vysoké školy? Jak ty budou přihlížet k nové maturitě? Budou zohledňovat obtížnost? Odpovídáme oba: nevím, nevím a nevím. Moc nás to ale netrápí. Náročnější VŠ mívají zpravidla vlastní způsob ověření způsobilosti uchazeče o studium – přijímací zkoušky, SCIO nebo pohovor (toto je disjunkce, nikoliv klasické NEBO). Či berou bez zkoušek a síto je nastaveno až v prvním ročníku. Říkáme tedy slova „nová maturita“ bez obav, ba téměř s radostí.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)