Erasmus Aftermath

V jednom starším článku jsem sepsal důvody, proč by člověk (ne)měl zkusit studovat informatiku na Matfyzu. Teď se chci pokusit o něco podobného. V návaznosti na předchozí dva články o Erasmu ve Španělsku se pokusím zdůvodnit, proč věřím, že kdo může, ten by měl zkusit jet na Erasmus.

Co dobrého to může přinést

Pokud jde o Erasmus, my Češi máme to štěstí, že se česky nikde jinde na světě nemluví. Čili na Erasmu (pokud zrovna nepojedeš na Slovensko a podobně) budeš mluvit cizími jazyky opravdu hodně. A protože schopnost plynulé konverzace je něco jiného, než mít jazyk naučený z učebnice, přínos po jazykové stránce je opravdu velký. Díky různým akcím, jichž se účastní lidé z celé Evropy, je pravděpodobné, že dostaneš příležitost za jeden večer promluvit všemi cizími jazyky, které umíš.

V tomhle směru máš nejen šanci mluvit plynuleji než dřív, ale samozřejmě také se naučit cizí slova, která se opravdu používají, nejen učebnicový nebo slovníkový překlad těch českých.

Podle mého je hlavním smyslem Erasmu navázání kontaktů s lidmi ze zahraničí. Tím pádem je dost možné, že aspoň někteří lidé nezůstanou jen ve vzpomínkách, a naopak ti zpříjemní nějaké budoucí cestování. Například jsem už v průběhu Erasmu s kamarády z Česka plánoval, že se o prázdninách podíváme do Rumunska. Ke konci Erasmu jsem se skamarádil s jedním Rumunem, který chodí opravdu často na výlety do rumunských hor. Takže jsme se s ním po Erasmu dohodli a udělali jsme jeden třídenní výlet po rumunském pohoří Piatra Craiului. Je tedy pravda, že on byl v mnohem lepší kondici než my, a tím pádem jsme si po prvním dni přáli, abychom se nikdy nenarodili, ale tak jako tak je díky tomu aspoň co vyprávět.

Možné starosti s tím

V podstatě hrozí takové dva extrémy. Jeden extrém, který se nestává úplně zřídka, je, že si najdeš jiné Čechy, se kterými pak budeš trávit prakticky všechen čas. Tím v žádném případě neříkám, že by ses měl jiným Čechům vyhýbat, sám jsem si našel několik českých přátel. Jen myslím, že by člověk neměl zapomínat na to, že má velice dobrou příležitost poznávat i lidi z jiných zemí, a tuto příležitost doma nemá, aspoň ne v takové míře.

Zejména zpočátku je taky možné, že se budeš nudit a budeš sám. Než začne škola, než člověk pozná další lidi, než si zvykne na nové prostředí... Záleží, jak rychle se přizpůsobuješ novému prostředí a novému kolektivu. V každém případě ani tohle není nijak zásadní problém.

Moje zkušenost: víceméně celý první měsíc jsem procestoval, každá cesta měla úplně jiný kolektiv a z toho kolektivu jsem typicky nikoho neznal. Což bylo nakonec docela únavné, jak neustále mluvit cizí řečí, tak se pořád seznamovat s novými a novými lidmi... Takže jsem se z toho nějakou dobu "zotavoval" právě v české partě, se kterou jsme se mezitím dali dohromady.

Výše popsané "starosti" ovšem vůbec žádnými starostmi nejsou. Jde o to, že Erasmus tak jako tak funguje v rámci Evropy, tím pádem až na drobné nuance bude všude všechno fungovat podobně jako doma u nás - všude bude dostupný lékař, policie pro krizové situace, všude bude možné za relativně podobné peníze nakoupit veškeré potřebné jídlo a tak dále. Také ošetření v nemocnici funguje podobně jako v Česku. Člověk se prokáže svým českým průkazem zdravotní pojišťovny, ten platí v celé Evropě. Po ošetření ještě případně nechá vyplnit protokol pro pojišťovnu. Nakonec uhradí ošetření a zpětně podá žádost pojišťovně, aby to uhradila. Mimochodem, doprovázel jsem kamarádku na ambulantní ošetření, a místní lékař neuměl latinsky, takže tomu protokolu pro pojišťovnu nerozuměl.

V této souvislosti se podělím o jeden krátký příběh...

Ve Španělsku se slaví svatojánská noc, neboli noc san Juana. Ve Valencii se to oslavuje tak, že se všichni večer vyhrnou na pláž, kde očekávají půlnoc. Všude podél pláže se zapálí ohniště, ta hoří až do rána. A o půlnoci každý musí doběhnout do moře a přeskočit tři vlny, aby - nevím co.

Lidí je tam strašně moc, a navíc v okamžiku, kdy všichni běží do vody, věci na pláži nikdo nehlídá, takže se na pláži pohybuje také dost zlodějů. Takže se takhle stane, že si v pokročilé fázi večera jeden sáhne do batohu pro kraťasy (všichni jsou samozřejmě v plavkách), ve kterých byl mobil, peněženka a klíče, a... ony tam nejsou. S tím, co zbylo, je třeba se dostat domů, ráno ještě lehce připitý vstát a dojít na policejní stanici. Na policejní stanici je fronta, protože okradených bylo víc, takže tam člověk čeká několik hodin, a nakonec se pokouší vzpomenout si na všechny doklady, o které přišel a které je třeba uvést do protokolu, aby byly neplatné. A s policisty komunikovat španělsky, samozřejmě.

V souhrnu

Mluvím o Erasmu, počítám ale, že mnoho bude platit i pro všemožné jiné výměnné programy; tak jako tak myslím, že jestli nemáš zkušenost s dlouhodobějším pobytem v zahraničí, bude to pro tebe zkušenost a asi tě to celkově osobnostně posune. Ať jde o jazykové schopnosti, "survival skills" nebo jiné věci.

Ještě jsem se nezmínil o tom, co to přináší po studijní stránce. To by se asi správně nemělo opomíjet, vždyť je celé přijímací řízení na tom postavené. Nepřipadá mi, že by se někdo v rámci Erasmu dostal mimo možnosti vzdělání, které poskytuje domovská univerzita. Přidaná hodnota je v cizích jazycích a případných kontaktech na hostitelskou univerzitu. Erasmus jsem využil k absolvování předmětů, které doplňovaly moje studium informatiky. Informatiku jsem tam nestudoval vůbec.

Erasmus může být způsob, jak "jet na zkušenou". Jedním z jeho dalších výsledků může být, že si budeš o něco víc vážit své země. Například proto, že v každé zemi mají nějaké starosti a v každé zemi brblají na to, jakou mají vládu. Povzdechy "u nás to stojí za nic" říkají nejen Češi, ale úplně stejně třeba Poláci a Švýcaři. Některé věci mají ve Valencii lepší, třeba nádherné počasí a mnohem lepší nabídku ryb a mořských plodů vůbec, a pak tam zase mají problémy, se kterými bych se opravdu nechtěl potýkat - například [neověřovaný údaj z doslechu:] 50% nezaměstnanost absolventů VŠ.

Tak jo, v posledních třech článcích jsem vypsal všechno, co jsem k Erasmu chtěl říci, takže na závěr jen otázka: Kam pojedeš a kdy?

Půlrok ve Valencii

Odlétal jsem 27. ledna, a zrovna v den odletu nad Prahou začalo poměrně hustě sněžit. Naštěstí to mé letadlo nezastavilo, a tak jsem odletěl i se svými příslovečnými pěti švestkami a také jedinou kamarádkou, kterou bylo možné vzít s sebou - s mojí kytarou. Letěl jsem ale jen do Barcelony, zbytek cesty ještě autobusem, a na závěr ještě z autobusového nádraží ve Valencii taxíkem k mému hostelu - tam jsem dorazil kolem půlnoci.

Na začátek jsem měl jeden volný týden, kdy jsem se musel přihlásit na studijním oddělení mé školy, ale jiné povinnosti jsem neměl, a tak jsem mohl poznat pár kolegů erasmáků a samozřejmě samotnou Valencii.

První týden

První týden, alespoň jeho větší část, jsem strávil v hotýlku přímo v centru Valencie. První den (nepočítám-li den příjezdu) jsem měl na starosti pouze návštěvu školy, a byl jsem s Miguelem (mentor) dohodnutý, že se sejdeme na obědě (v tapas baru - kde jinde na uvítanou ve Španělsku?) a pojedeme do školy společně.

Tři dny jsem pak strávil snažením o získání...

• Španělského telefonního čísla (úspěšně) - za 8€ měsíčně 1GB dat, což parádně umožňovalo telefonovat přes Skype.
• Bankovního účtu (neúspěšně) - potřeboval bych španělské daňové číslo, což by sice nebylo neproveditelné, ale nestálo mi to za to; jedna kamarádka z Litvy měla ještě sprostější podmínky vedení účtu než já a navíc nižší stipendium, takže si španělský účet zřídila.
• Permanentku na bikesharing Valenbisi.

...a tři noci jsem strávil navazováním kontaktů s dalšími erasmáky. :)

O víkendu pak přišlo stěhování z hotýlku do bytu. Trochu mě překvapilo, že v hotýlku a zejména v bytě byla celkem zima, protože tam nebylo topení. Takže nezbylo, než u Číňanů koupit peřinu. Přiznat si, že mi je ve Španělsku zima, a to v únoru ve Valencii někdy i v bundě, nebylo příliš snadné. Nejspíš to dělal i ten neustálý vítr a vlhký vzduch, protože někdy teploměr ukazoval mezi deseti a patnácti stupni, ale pocitově to muselo být kolem pěti stupňů.

Druhý týden

Druhý týden už byl školní. Jeho součástí proto bylo (mimo nesnadného smiřování se s tím, s kým to na bytě bydlím) zvyknout si na rozvrh a na rozmístění přednáškových místností. Karlova univerzita je rozptýlená po celé Praze, každá fakulta sídlí jinde a dokonce i budovy jedné fakulty jsou kolikrát rozmístěné velmi daleko od sebe (velice jasným příkladem budiž Matfyz). UPV, naproti tomu, má jeden velký kampus, dlouhý asi jeden a půl kilometru a široký asi kilometr (což znamená, že je řádově tak velký, jako třeba Vatikán nebo Monako :) ). Pro přesnost bych asi měl doplnit, že má ještě další kampusy ve městech Gandía a Alcoy, ale se souběžným studiem ve více kampusech se nepočítá.

Školu jsem měl velice blízko ke svému bytu, na Valenbisi jsem se tam dostal tak za čtvrt hodiny; a většina erasmáků bydlela poblíž.

Stylový sešit ze školního papírnictví.

První lekce ukázaly, že hrozba nedostatku místa v anglickojazyčných paralelkách je velice reálná. UPV vyznávala politiku, že v anglických paralelkách by se měl maximalizovat počet španělských studentů, a naopak erasmáci by měli navštěvovat přednášky ve španělštině. Tento přístup podle mého dává smysl, univerzitě jsem ho nezazlíval, ale nebyl jsem na něj odpovídajícím způsobem připraven; a to mezi erasmáky byli tací, kteří neuměli španělsky vůbec nic.

Tak jako tak nám ale vyučující většinou umožnili odevzdávat domácí úkoly v angličtině, případně tak i skládat zkoušky. Přednášky se pak trochu zredukovaly na trénink poslechu španělštiny, kdy až v posledním měsíci jsem byl občas schopen v reálném čase sledovat i samotné téma přednášky.

Návštěva lekcí ve španělštině ukázala velmi zajímavý kulturní rozdíl mezi Španělskem a například Českem. Španělština zná formální oslovení, tedy obdobu našeho vykání, nicméně Španělé si mezi sebou převážně tykají, a to i studenti s profesory. Kořeny to má poměrně mělké - dokud vládnul zemi diktátor Franco, byl zavedený opačný extrém: vykaly i děti svým rodičům. Když Francova vláda končila, stalo se tykání vlastně jistou formou politického vyjádření. A ta tradice od té doby drží. Podle mého je to přínosné, protože v přednáškách vzniká mnohem týmovější atmosféra, kdy přednášející kolem sebe nemá bariéru, přes kterou se proniká jen naléhavých případech, ale naopak je tu vyučující coby starší kolega a skupina mladších studentů, a všichni dohromady řeší nějaký problém.

V kampusu byla i parní lokomotiva.

Předměty stručně:

• Technologie počítačů. Exkurze směrem k tranzistorům, doplněná o laboratorní cvičení, na nichž se sestavovaly elektronické obvody a logická hradla.
• Základy organizace businessu.
• Etika a profesionalita. Nebudu předstírat, že nešlo o kreditovou vycpávku bez práce.
• Španělština. Na počátku poznamenaná menší bitvou se studijním oddělením, které mi předmět nechtělo oficiálně zapsat, dokud nebudu mít certifikát DELE (ten jsem získal až koncem února). Pomohlo zastání velice laskavé paní profesorky.
• Matematické metody. Odpovídaly matfyzácké Numerické matematice, pracovalo se v něm s MATLABem. 
• Mimoto taky ještě bakalářská práce, která ale byla vedená jako normální předmět v SISu.

Nevšední život

Říkám si, že vyprávění o tom, jak vypadá španělský supermarket, by mohlo pro někoho být trochu nudné, tak ho zařadím na konec a nejdřív před tím popíšu to zajímavější.

Výlety

Organizace Erasmus Life Valencia, která mi zprostředkovala byt, také organizovala různé události pro volný čas. Asi je třeba vytknout na začátek, že za nejlepší formu zábavy byla univerzálně považovaná diskotéka. Což znamená, že se na ni myslelo, ať se jelo kamkoliv, tedy každý večer každého výletu byla možnost jít si zadarmo zapařit. Občas i s drinkem zdarma. A pochopitelně taky ve Valencii byla tato možnost, minimálně třikrát do týdne.

Cíle výletů byly následující: Barcelona, Madrid + okolí (tedy zejména Toledo), Andalusie (Granada, Sevilla, Córdoba, Cádiz), Maroko, Portugalsko, Alicante. Kromě toho se ještě chodilo na exkurze do Oceanográfica a do Bioparku (v podstatě ZOO).

Barcelona

Dvoudenní výlet, při kterém šlo navštívit většinu z must-see Barcelony: Gaudího domy, jeho park

Park Güell

Güell a nedostavěnou impozantní katedrálu Sagrada Familia. Je to sice kacířské, ale ze všech výletů mi Barcelona přišla nejméně zajímavá.

Alicante

24-hodinový výlet. Tři hodiny cesta autobusem, prohlídka města až do setmění, pak volný čas až do

Citadela v Alicante

jedenácti, kdy začínala diskotéka, která končila ve tři ráno, kdy byl návrat autobusem do Valencie. Alicante je na jednodenní výlet vhodné. 24 hodin zakončených několikahodinovou diskotékou není až tak vhodná pro nachcípaného Dominika. Dominantou města je starobylá obranná citadela na kopci.

Oceanográfico

 Jde snad o nejrozsáhlejší expozici svého druhu na světě, navíc zasazené do architektonicky 

Oceanográfico

proslulého Města vědy a umění (Ciutat de les Arts i de les Ciències, odbočka: zde je vidět rozdíl mezi valencínským dialektem katalánštiny a španělským názvem Ciudad de las Artes y las Ciencias).

Kromě neuvěřitelného množství druhů ryb, paryb i vodního ptactva tu je také představení s cvičenými delfíny, které je prostě nádherné.

Andalusie

Nejdelší výlet, trval čtyři dny. Andalusie je úzce spjata s Maorskou historií. Alhambra, jedno z nejproslulejších míst té oblasti, byla velmi dlouho citadelou Arabů. Katedrála v Córdobě je zase složená z katedrály, mešity a synagogy. A podobné stopy jsou v Andalusii všude.

Nejdřív jsme dojeli přes noc k zmíněné Alhambře (která je ve městě Granada). Alhambra je nádherná a určitě za prohlídku stojí. Samotná Granada leží v náruči pohoří Sierra Nevada, tzn. přímo z města vyrůstají vysoké, v únoru stále ještě zasněžené, vrcholky. Odjezdem z Granady do Sevilly pro mě skončila ta část výletu, vlastně i ta část Erasmu, kdy byla zima.

Sevilla je krásná - procházeli jsme se po ní s kamarádkou až dlouho do noci. Mimochodem, součástí programu v Seville bylo i představení flamenca, které na první pohled zaujalo tím, jak rychle se u něho hraje na kytaru i tančí. Na Sevillu jsme měli den a půl, druhého dne jsme navečer

Plaza de Ayuntamiento v Seville

odjeli na karneval do Cádizu, odkud jsme se vrátili někdy nad ránem. Potom už následovala pouze Córdoba a návrat do Valencie.

Madrid

V Madridu jsem se dostal do dvou světoznámých galerií, Reina Sofia (tam je proslulý obraz Guernica) a Museo del Prado (s obrazy mistrů jako byl Rembrandt nebo třeba Dürer, dá se říci, že od každého známého jména tam aspoň jeden kus je). Pro (nejen) studenty není bez zajímavosti, že se tam v jisté dny dá dostat zadarmo. Mimochodem, ve frontě k Pradu jsem měl možnost otestovat smysluplnost nouzové infolinky madridského královského paláce. V paláci jsem v šatnách totiž zapomněl klíče, takže jsem volal už po zavíračce, jestli tam jsou a jestli mi je mohou tam uchovat. Byli tam a uchovali, takže jsem si z fronty odskočil přes centrum pro klíče a zase zpátky. Tím byla prohlídka galerie ještě o něco povrchnější, než jsem ji plánoval...

Poslední den výletu jsme jeli do Toleda, které má nádherné panorama - kopec, kterému dominuje katedrála, který je dokola obkroužený řekou.

Závěrem: mrzí mě, že jsem nejel do Maroka a nedostal se na Gibraltar, řekl bych, že obzvlášť Maroko byla lepší příležitost než jakýkoliv z těch výletů.

Návštěvy

V průběhu Erasmu jsem měl dvě návštěvy. Jednak za mnou přiletěli kamarádi z Prahy, druhak se u mě na týden stavil kamarád, který byl na návštěvě v Seville. Obojí bylo moc fajn.

První návštěva přijela na fallas. To jsou neuvěřitelně hlučné slavnosti, které určitě stojí za to vidět: fallas se říká papírovým postavám, které postaví každá čtvrť dvě (dětskou a dospělou). V průběhu fallas se každý den v poledne na Plaza de Ayuntamiento odpaluje ohňostroj zvaný mascleta.

Via ferrata na roadtripu.

Sice je to za bílého dne, ale to vůbec nevadí, smysl toho ohňostroje je pekelný rámus, který vytváří. V souladu s tím se po ulicích potloukají partičky, které hází dělobuchy pod auta, na ulici, pod nohy chodců, nebo, pro dobrý zvukový efekt, do otevřených garáží.

Méně šťastnějším obyvatelům Valencie vyrostou pod okny disco-stany, kde jim hraje hudba dlouho do noci. Ti šťastnější obyvatelé, erasmáky samozřejmě nevyjímaje, do těch stanů pak dochází trsat.

Je to rozhodně výborný čas pro návštěvu, protože ve škole jsou prázdniny a vlastně jsou prázdniny v celém městě.

Po fallas jsme ještě vyrazili na roadtrip do Alicante, a po cestě jsme prošli jednu via ferratu. Na roadtripy jezdilo poměrně dost erasmáků, na lezení po skalách už méně.

Druhá návštěva mi přijela koncem června, po zkouškách, takže to bylo ve znamení pláže (samozřejmě!)

Všední život

Tady se pokusím shrnout, jak to tak obvykle vypadalo a kolik to stálo.

Peníze

Stipendium na celý semestr tvořilo 2045€. Měl jsem tam být pět měsíců, což znamenalo 409€ na měsíc. Ubytování stálo kolem 240€ měsíčně, takže základní výdaje byly tak 400 - 500€ měsíčně, těžko přesněji odhadovat. Odhadem jsem celkem utratil ještě jednou tolik, dá se říct, že stipendium krylo téměř komplet věci nezbytné k přežití (kdybych nejezdil na výlety a jedl jídlo z popelnic a polotovarovou pizzu, stačilo by určitě), a pohodlný život s cestováním tedy krylo zhruba z poloviny.

Lidi

Podle mého hlavní lákadlo Erasmu. Jsou tam lidi z celé Evropy, a kromě toho taky Turci, Američané i lidé z Asie. A, jak jsem naznačil výše, na Erasmus je přisátá řada organizací, která se stará o to, aby se lidé potkávali.

Škola

Před odjezdem jsem zaslechl pár historek o lidech, co měli celý semestr veget a na konci semestru akorát odevzdali nějakou esej. Možná to tak někde funguje, ale ne na UPV. Výuka byla podobná té na Matfyzu, není k tomu moc co říci.

Sport

V rámci kampusu bylo možné veškeré sportovní vyžití. Pro mě byly velmi důležité tenisové kurty a lezecká stěna (kurty k dispozici neomezeně i s možností rezervace za jednorázový poplatek 30€), ale kromě toho byla k dispozici posilovna, bazén, squash nebo třeba fotbalové hřiště.

Angličtina Španělů

Viral Brothers si ve svém videu dělají legraci z české angličtiny: "Vér ár jú from?" - "Ček republik!" Španělská angličtina je horší. Ilustrační hádanka: co to je anglicky "Apel"? Nápověda 1: jde o informatiku. Nápověda 2: Apel má kamaráda, který se jmenuje Gúgel.

Angličtina erasmáků

 Řeknu to takto: jezdit do Španělska s vizí toho, že si zlepším angličtinu, by bylo velmi naivní.

Španělština cizinců

K tomuto nemám až tak moc co říct, ale jeden Španěl mi říkal, že když se na něho pokoušeli Francouzi mluvit španělsky, musel je poprosit, ať mluví francouzsky. Rozuměl jim potom lépe.

Volný čas

No big deal. Kdo se zabaví doma, zabaví se i tam. Kdo se nezabaví doma, tomu třeba pomůže obrovské množství nudících se erasmáků, některá z erasmáckých organizací nebo třeba moře.

Jídlo a podobně

Ve Španělsku je mnohem lepší nabídka ryb a mořských plodů, než v Česku. Každá samoobsluha má ledový pult, na němž jsou vyložené všechny možné ryby, obsluha je schopné je i na přání naporcovat. Příjemným zpestřením byly akce "kulturní výměny", kdy byla buď národní večeře - erasmáci jedné národnosti připravili večeři pro ostatní - nebo mezinárodní večeře - každý přinesl to svoje. Byl jsem i na kurzu přípravy paelly a sangríe, kde jsme se sešli samí Češi a Slováci. :)

Z deště pod palmu

Čím to začalo

Do odletu zbývalo: 10 měsíců.

Neznaje, o co běží, jsem myslel, že ke studiu na zahraniční univerzitě člověka přivádí věci jako renomé té univerzity, obor, kterým se tam zaobírají, nebo alespoň prostředí, ve kterém se univerzita nachází. Třeba to, že někde je vyhlášená katedra kryptografie, nebo aspoň "v nejhorším" to, že se člověk chce například pořádně naučit německy. V souhrnu jsem myslel, že stáž na dané univerzitě uchazeč vnímá jako metu, které chce dosáhnout v kontextu svého studia.

Tohle však nebyly důvody, které mě k myšlence ucházet se o stáž z programu Erasmus přivedly. Pochopitelně, že když už jsem o tom uvažoval hlouběji, tak to byly důvody tohoto typu, které mě přesvědčily, ale impulsem bylo počasí. Už čtyři měsíce v kuse bylo totiž v Praze zataženo, zima a lezavo. A to ve mně vyvolávalo intenzivní touhu odjet nadlouho někam, kde bude slunečno a teplo. Pohled do seznamu škol partnerských k té mojí mi odhalil, že těmto kritériím pro ten rok odpovídaly pouze Valencie a Barcelona.

Píšu to přesto, že to neodpovídá tomu, co myslím, že by asi chtěli číst fakultní koordinátoři programu Erasmus, proto, že v tom je naděje pro tebe, pokud tě to "netáhne ven". Tou nadějí myslím to, že tuhle neocenitelnou a v Česku nenahraditelnou zkušenost můžeš získat, i když myslíš, že to pro tebe vůbec není. A že k té zkušenosti můžeš přijít z jiné strany, protože kromě svého primárního zamýšleného účelu může vyřešit všechny možné jiné problémy.

Volba

Do odletu zbývalo: 9 měsíců.

Přecijen bych do Valencie ani Barcelony asi nejel, kdyby nabízely něco zcela mimo můj obor nebo aspoň zájem. To, že s těmi univerzitami měl Matfyz smlouvu, naznačovalo, že určitá oborová spřízněnost existuje. A ukázalo se, že se od těch ostatních tím, co studentům Erasmu nabízí, zas tolik neliší, takže nebyl důvod přestat o ně usilovat. Takže nakonec volba zůstala mezi Valencií a Barcelonou, a ze zkušenosti studentů, kteří byli v Barceloně, jsem se dozvěděl, že se tam neučí španělsky, ale katalánsky. Katalánštinu jsem se učit nechtěl, takže vyhrála Valencie, konkrétně tamní polytechnická univerzita UPV.

Jak probíhala příprava

Příprava měla dvě stránky, které probíhaly paralelně. Na jedné straně bylo zapotřebí vyřídit byrokratickou stránku věci, na druhé bylo zapotřebí připravit se sám. Na straně osobní přípravy byl od počátku jistý menší úkol, totiž naučit se španělsky, protože jsem španělsky v okamžiku podání přihlášky neuměl ani slovo.

Krocení úředního šimla, dějství první

Do odletu zbývalo: 9 měsíců.

Krocení úředního šimla ve skutečnosti nebylo zapotřebí. Než se pustím do rozepisování celého průběhu, musím říci, že proces jako celek byl spíš otázkou obyčejné, lidské komunikace s Matfyzem a s UPV, než probíjení se hradbami formulářů.

Na straně Matfyzu se přihláška editovala ve webové aplikaci na portálu is.cuni.cz. Tam na mě sice číhala menší zrada, ale o tom později. Přihláška provázela celý proces přijímacího řízení na straně Matfyzu a většina věcí v ní fungovala naprosto přímočaře - od vyplnění osobních údajů po vyplnění předmětů, které chci na UPV studovat.

Co po mně tedy Matfyz chtěl? Když už jsem měl vybranou školu a vybral jsem si předměty, bylo třeba zajistit si výpis studijních výsledků a napsat motivační dopis. Dá se říct, že všechny tyhle informace zajímaly ve stejné podobě obě strany - Matfyz i UPV. Sepisování motivačního dopisu jsem bral jako obhajobu svého zájmu studovat na UPV. Samozřejmě, že bylo vyloučené psát tam o plážích a slunku, to už tou dobou byl pro mě jen příjemný bonus k tomu všemu, co to mělo obnášet, přesto ale motivační dopis přinesl jedno dilema: na jednu stranu mi přišlo hloupé psát, že na UPV jedu proto, že se tam vyučují podobné věci jako na Matfyzu (proč tam potom jezdit?), na druhou mi přišlo hloupé psát jako důvod, že se tam vyučují jiné věci než na Matfyzu (proč tam potom jezdit?). Ale výsledek prošel. Co v tom motivačním dopise očekávají, to přesně říct neumím, ale zřejmě by měl z dopisu vysvítat zájem o studium na hostitelské univerzitě, v lepším případě zájem upřímný.

V této fázi bylo také třeba zajistit si souhlas vedoucího mé bakalářské práce s tím, že budu práci dokončovat v zahraničí. Vycházelo mi to totiž tak, že své studijní povinnosti s výjimkou bakalářské práce splním koncem pátého semestru, a šestý semestr by mi vyšel na Erasmus a právě dokončení bakalářky.

Poté, co mi fakultní koordinátor dr. Pangrác oznámil, že jsem v přijímacím řízení uspěl, bylo třeba začít jednat se španělskou stranou. To v první řadě znamenalo zaregistrovat se do jejich informačního systému, konkrétně jeho modulu určeného uchazečům o studium Erasmus, pár týdnů si počkat na přihlašovací údaje, a vyplnit víceméně totéž, co na české straně. Ukázalo se, že na UPV nabízí návazný jazykový kurz španělštiny; "návazný" proto, že měl navazovat na již dosaženou úroveň A1 až B1, která měla být doložena certifikátem DELE. Jak jsem zmínil výše, neuměl jsem španělsky ani slovo, takže jsem žádnou z těch úrovní neměl. To přidalo na seznam úkolů i naučit se na zkoušky DELE A1, které měly být dva měsíce před odletem, a v lepším případě tou dobou zvládat i nějakou základní konverzaci.

Shrnuto, podtrženo, dějství první trvalo asi čtrnáct dní. A přesouváme se k další podkapitole...

Příprava

Do odletu nadále zbývalo: 9 měsíců.
 
Byl jsem akorát ve čtvrtém semestru bakalářského studia, které jsem plánoval jako tříleté, měl jsem odpovídajícím způsobem rozvrženou a dohodnutou bakalářskou práci a také jsem neuměl ani slovo španělsky. Do odjezdu na Erasmus jsem tedy musel mít splněné všechny studijní povinnosti, především povinné a povinně volitelné předměty a počet kreditů, a taky jsem musel dostat svou úroveň španělštiny z žádné na A1. Pokud šlo o studijní povinnosti, to naštěstí vycházelo "na pohodu", takže po zakončení semestru už šlo jen o naučení se španělštiny za necelých pět měsíců.

Zde je časový skok, semestr mezitím skončil a celou tu dobu pršelo, až z toho do Prahy po deseti letech znovu přišla pětisetletá voda, která mi vlastně pochválila mé rozhodnutí jet na půlrok do Valencie.

Do odletu zbývalo: 6 měsíců.

Začal jsem se učit španělštinu z audioknihy. A občas byl za blázna, když jsem v tramvaji bezhlase pohyboval rty, jak byly v nahrávce přestávky pro opakování probíraných obratů.

Do odletu zbývalo: 5 měsíců.

Začal jsem se učit španělštinu z učebnice. Ukázalo se, že americká audiokniha počítala s jihoamerickou španělštinou, která se ve Španělsku nepoužívá.

Do odletu zbývalo: 4 měsíců.

Začal jsem se učit španělštinu u dr. Režné na Matfyzu v kurzu pro mírně pokročilé. Zpočátku jsem byl spíš chabě pokročilý, ale to se postupně srovnalo. Navíc jsem také začal chodit na individuální lekce u španělského rodilého mluvčího v Praze. Individuální lekce byly z mého pohledu nejpřínosnější a takřka k nezaplacení, pokud jde o rozvoj konverzačních schopností.

Do odletu zbývalo: 2 měsíce.

Účast na zkoušce DELE A1. Výsledky měly být měsíc po příletu do Valencie.

Krocení úředního šimla, dějství druhé

Nedlouho před zkouškou DELE mi přišel dopis z UPV potvrzující mé přijetí k jednosemestrálnímu studiu. Tady odstartovalo druhé kolo papírování, jehož výstupem mělo být přiznání stipendia a jeho poslání na můj účet.

Vlastně to bylo docela jednoduché, bylo nutné přeposlat elektronickou podobu akceptačního dopisu, který mi přišel z UPV. Na mně prý nebylo nic dalšího. Nicméně, čekal jsem, blížily se Vánoce a nic se nedělo. A tady se ukázala ta menší zrada. Bylo nutné v elektronické přihlášce vyplnit číslo účtu, aby bylo přiznáno stipendium. Takhle zpětně se to může zdát samozřejmé, ale formulář mohl být uložen i definitivně potvrzen bez vyplněného účtu, takže tak zůstal. V tomto bodě si dovolím menší odbočku...

Účet si člověk nemůže vybrat. Naopak si musí vzít účet Komerční banky, a sjednat ho na konkrétní pobočce. KB má takto v podstatě monopol na studenty Erasmu, a mně přišlo a přijde nehorázné, že tehdy nabízela srovnatelné nebo dokonce horší podmínky, než některé jiné banky. Přímo do Valencie mi pak zavolala Air Bank, která mi nabídla na vyzkoušení eurový účet na tři měsíce zdarma a bez poplatků, vzhledem k načasování telefonátu mi to vyšlo tak, že jsem do konce pobytu měl výběry i převody zdarma. Osobně mi to přijde jako jediné, ale velice výrazné a zbytečné negativum celého zaopatření programu Erasmus na UK.

Do odletu zbývalo: 5 hodin

...zpět z odbočky. Otevřel jsem si účet, vyplnil ho do přihlášky a zašel do Kanceláře mezinárodních vztahů UK; nakonec jsem si tam příslušný dokument vyzvedával ráno před odletem, takže se dá říci, že to vyšlo přesně na den.

Ubytování a mentor

Do odletu zbývaly: 3 týdny

UPV nabízí také program mentorů, kteří mají pomáhat přijíždějícím studentům Erasmu s orientací na škole. Tohoto jsem využil, a mentor se mi ozval asi tři týdny před odletem do Valencie. Konzultoval jsem s ním všechno možné: školní informační systém, byt i samotnou španělštinu.

Tou dobou si mě taky vyhledala na Facebooku jedna z mnoha a mnoha firem, které se živí poskytováním služeb studentům Erasmu. Typicky jde o zprostředkování bytu, organizované výlety a diskotéky. Takže jsem si nechal zprostředkovat byt. Ukázalo se, že to byla chyba, či spíše předčasný a zbytečný krok. Ubytování se přímo na místě nabízelo opravdu hodně, s možností prohlídky bytu a podobně.

A odlet z Prahy? A co bylo po příletu do Barcelony? O tom příště.