Navazuji na předchozí článek O matfyzu.
Výuka na informatice
Osobně jsem byl trochu dezorientovaný, nejistý a plný obav, když jsem začínal s výukou. Je určitě dobré mít kamaráda, který Vás uklidní či naopak varuje před těžkostmi (tímto Ti chci poděkovat, Zbynďo :) ). V následujícím příspěvku vypíšu komentáře k předmětům, kterými jsem prošel a předám něco z toho mála, které jsem za rok zvládnul pochytit.
Pokud jsi ještě na střední, čtenáři, nejspíš neznáš vysokoškolský systém a je ti možná cizí. Není-li, pokračuj dalším odstavcem. Výuka se skládá z předmětů. Předměty mají přednášky a/nebo cvičení. Typicky přednáška je pouze o pasivním přijímání informací, tedy můžeš spát, hrát lodě, hrát si na počítači, koukat na hokej a podobně. Na druhou stranu, protože ty informace po tobě budou na zkoušce chtít, je přecijen rozumnější aspoň na některých dávat pozor a psát si poznámky.
Předmět je ohodnocen kredity. Pro postup do následujícího ročníku je nutných 45 kreditů, pro připuštění ke státním zkouškám na bakaláře 180. Kredity za předmět získáš, pokud splníš jeho podmínky, tedy pokud je předmět s přednáškou, musíš složit zkoušku za lépe než za 3, pokud je se cvičením, musíš získat zápočet.
V prvním ročníku je polovina předmětů informatických, polovina matematických. Aspoň úvodní dvě přednášky matematických předmětů v zimním semestru jsou opakováním látky střední školy, rozdíl je ve větší teoretičnosti a hloubce výkladu. Řečeno polopatě: jestli Vám na střední říkali, že a^2 + b^2 = c^2, tady nestačí vědět, že to platí, musíte to umět dokázat.
Zápočty a zkoušky
Zápočty jsem měl vždy buď za písemky, nebo za domácí úkoly. V tomhle směru je asi největší "maso" Matematická analýza, kde je třeba zdůvodnit - aspoň ze začátku, chytíte-li "správného" cvičícího - kdejakou maličkost ve výpočtech. Jinak k nim není moc co říci.
Na matfyzu se říká, že na přípravu na zkoušku stačí tři dny. V podstatě to mohu potvrdit. Pokud jde o mě, je v tom jisté "ale": musel jsem se na to přes rok průběžně dívat. V posluchárnách tam na sto lidí sedí tak pět géniů, kteří vše zcela samozřejmě chápou. Ti se musí učit zcela minimálně, skoro bych myslel, že se jen podívají na osnovu toho, co další den u zkoušky budou říkat. Pokorně přiznávám, že k nim nepatřím a věnovat o víkendu osm hodin tomu, abych na každé cviko udělal domácí úkol a podíval se i na teorii z přednášek, považuji za své nutné minimum, bez něhož bych to nezvládnul.
Vyučující
Někteří cvičící jsou doktorandi, či dokonce "jenom" (míněno vzhledem k doktorandům, nikoliv mé maličkosti) magistrandi. Takové jsem měl dosud dva, s oběma byla výborná komunikace, tykali si s námi, byli velice ochotní. Nebýt těch zápočťáků z Matematické analýzy, řekl bych, že i laskaví :).
Někteří vyučující jsou již docenti či dokonce profesoři. Kolem nich je jakási neviditelná bariéra autority a důstojnosti. Což neznamená, že by jejich výklad nebyl proložený rozpustilými vtípky, když se rozhodnou slitovat se na chvíli na studenty a říci dvě věty, které pochopí všichni.
A předměty v detailu? Další blog. A vyučující v detailu? Ne.
Celková obtížnost
Matfyzem sotva můžete jen nějak proplout. Aspoň ne prvákem. Zároveň se musíte jen minimum věcí memorovat. Za to se po Vás chce, abyste všechno chápali. Tak 70-80% věcí pochopitelných je snadno. U zbytku buďto jste neobyčejně chytrý a zvládnete to snadno, nebo to pochopíte "tak nějak", jako já, a pak budete mít u zkoušky kliku :).
Časová náročnost studia: okolo 20 hodin čistého času ve škole (tedy... pokud nezatahujete), okolo 10 hodin přípravy doma. Týdně.