Poslední dobou je podnětů, které mi nedají spát, v okolí mnoho. Nevím, kterým začít, a vím, že to potřebuji napsat. Pro svůj klid a pro tu možnost, že si to třeba někdo přečte a že se mnou třeba bude souhlasit.
Nechci říkat, že jsme jako stát či národ ve významné krizi. Toto tvrzení vyžaduje historický rozhled, který žel bohu nemám. Ale je tu jiné, pravdivé tvrzení - je spousta oblastí, v nichž bychom na tom mohli být mnohem lépe. Tolik k obecným řečem. Dál již konkrétně.
Asi nejhorší, co se zde v Česku děje, je chování samotných lidí. Lidé postrádají vzory, a to jakékoliv: lidské i morální. A lidé nemají cíl a víru ve svoji společnost. Důvěra, vlastenectví, hrdinství... samá vysmívaná slova, která nevyvolají než trpný úsměšek. Nedá se to změnit hned. Ale postupně ano. Tak, jako byl duch národa ohýbán od roku 1938 do dneška, dá se také narovnat.
A to, paradoxně, změnou vzorů, o nichž jsem napsal výše, že je lidé nemají. Jako "vzor" můžeme chápat i tak zvanou "politickou a společenskou elitu". Jak ale politická a společenská elita vypadá? Politická elita, to jsou lidé, kteří sedí v kancelářích v centru Prahy, každý týden se na někoho z nich "provaří" nějaký průšvih, který mohli spáchat jedině tím, že zneužili svých pravomocí. A společenská elita? Nafouklé nuly, pidihvězdičky, které se pohybují v showbusinessu, nic významného nedokázaly a lidé jen hltají zprávy z bulváru, které o nich píší více či méně pravdivé články odhalující jejich opravdovou či údajnou morální zvrácenost.
Pochopitelně nemůžu chtít ani očekávat, že lidé ze dne na den začnou číst kulturní věstníky a plnit divadla a koncertní síně. Ale politická elita, ta se měnit dá. Problém demokracie tkví v tom ovšem, že politici se z logiky věci musí podbízet voličům, protože ti volí víceméně projekci sebe sama či svých představ. A samozřejmě, že tuto masku shazují po volbách - tehdy už není k ničemu. Co tedy potřebujeme? Potřebujeme vědět, že potřebujeme vytrhnout z apatie a potřebujeme nový směr. Poslední krize kapitalismu a demokracie vedla k náhlému rozmachu nacismu, fašismu a komunismu. A tyto směry slušní lidé nenásledují. Za krizi společnosti nemohou bílí nebo černí, podnikatelé nebo dělníci. Řešením není najít viníky, ty zlynčovat a krátkodobě ze zkonfiskovaných majetků vykázat krátkodobé výnosy.
Přestaňme závidět a začněme hledat vlastní cíl. Přestaňme být lhostejní a budujme hodnoty. Přestaňme být burani a začněme být ohleduplní. A přiznejme si: máme slavnou historii a máme období hanebná. Máme být na co hrdí a jsou věci, kde musíme pokorně přiznat, že jsme chybili. Jen tak můžeme chtít být na sebe hrdí, a nakonec na sebe hrdí opravdu být.
Žádné komentáře:
Okomentovat