Erasmus Aftermath

V jednom starším článku jsem sepsal důvody, proč by člověk (ne)měl zkusit studovat informatiku na Matfyzu. Teď se chci pokusit o něco podobného. V návaznosti na předchozí dva články o Erasmu ve Španělsku se pokusím zdůvodnit, proč věřím, že kdo může, ten by měl zkusit jet na Erasmus.

Co dobrého to může přinést

Pokud jde o Erasmus, my Češi máme to štěstí, že se česky nikde jinde na světě nemluví. Čili na Erasmu (pokud zrovna nepojedeš na Slovensko a podobně) budeš mluvit cizími jazyky opravdu hodně. A protože schopnost plynulé konverzace je něco jiného, než mít jazyk naučený z učebnice, přínos po jazykové stránce je opravdu velký. Díky různým akcím, jichž se účastní lidé z celé Evropy, je pravděpodobné, že dostaneš příležitost za jeden večer promluvit všemi cizími jazyky, které umíš.

V tomhle směru máš nejen šanci mluvit plynuleji než dřív, ale samozřejmě také se naučit cizí slova, která se opravdu používají, nejen učebnicový nebo slovníkový překlad těch českých.

Podle mého je hlavním smyslem Erasmu navázání kontaktů s lidmi ze zahraničí. Tím pádem je dost možné, že aspoň někteří lidé nezůstanou jen ve vzpomínkách, a naopak ti zpříjemní nějaké budoucí cestování. Například jsem už v průběhu Erasmu s kamarády z Česka plánoval, že se o prázdninách podíváme do Rumunska. Ke konci Erasmu jsem se skamarádil s jedním Rumunem, který chodí opravdu často na výlety do rumunských hor. Takže jsme se s ním po Erasmu dohodli a udělali jsme jeden třídenní výlet po rumunském pohoří Piatra Craiului. Je tedy pravda, že on byl v mnohem lepší kondici než my, a tím pádem jsme si po prvním dni přáli, abychom se nikdy nenarodili, ale tak jako tak je díky tomu aspoň co vyprávět.

Možné starosti s tím

V podstatě hrozí takové dva extrémy. Jeden extrém, který se nestává úplně zřídka, je, že si najdeš jiné Čechy, se kterými pak budeš trávit prakticky všechen čas. Tím v žádném případě neříkám, že by ses měl jiným Čechům vyhýbat, sám jsem si našel několik českých přátel. Jen myslím, že by člověk neměl zapomínat na to, že má velice dobrou příležitost poznávat i lidi z jiných zemí, a tuto příležitost doma nemá, aspoň ne v takové míře.

Zejména zpočátku je taky možné, že se budeš nudit a budeš sám. Než začne škola, než člověk pozná další lidi, než si zvykne na nové prostředí... Záleží, jak rychle se přizpůsobuješ novému prostředí a novému kolektivu. V každém případě ani tohle není nijak zásadní problém.

Moje zkušenost: víceméně celý první měsíc jsem procestoval, každá cesta měla úplně jiný kolektiv a z toho kolektivu jsem typicky nikoho neznal. Což bylo nakonec docela únavné, jak neustále mluvit cizí řečí, tak se pořád seznamovat s novými a novými lidmi... Takže jsem se z toho nějakou dobu "zotavoval" právě v české partě, se kterou jsme se mezitím dali dohromady.

Výše popsané "starosti" ovšem vůbec žádnými starostmi nejsou. Jde o to, že Erasmus tak jako tak funguje v rámci Evropy, tím pádem až na drobné nuance bude všude všechno fungovat podobně jako doma u nás - všude bude dostupný lékař, policie pro krizové situace, všude bude možné za relativně podobné peníze nakoupit veškeré potřebné jídlo a tak dále. Také ošetření v nemocnici funguje podobně jako v Česku. Člověk se prokáže svým českým průkazem zdravotní pojišťovny, ten platí v celé Evropě. Po ošetření ještě případně nechá vyplnit protokol pro pojišťovnu. Nakonec uhradí ošetření a zpětně podá žádost pojišťovně, aby to uhradila. Mimochodem, doprovázel jsem kamarádku na ambulantní ošetření, a místní lékař neuměl latinsky, takže tomu protokolu pro pojišťovnu nerozuměl.

V této souvislosti se podělím o jeden krátký příběh...

Ve Španělsku se slaví svatojánská noc, neboli noc san Juana. Ve Valencii se to oslavuje tak, že se všichni večer vyhrnou na pláž, kde očekávají půlnoc. Všude podél pláže se zapálí ohniště, ta hoří až do rána. A o půlnoci každý musí doběhnout do moře a přeskočit tři vlny, aby - nevím co.

Lidí je tam strašně moc, a navíc v okamžiku, kdy všichni běží do vody, věci na pláži nikdo nehlídá, takže se na pláži pohybuje také dost zlodějů. Takže se takhle stane, že si v pokročilé fázi večera jeden sáhne do batohu pro kraťasy (všichni jsou samozřejmě v plavkách), ve kterých byl mobil, peněženka a klíče, a... ony tam nejsou. S tím, co zbylo, je třeba se dostat domů, ráno ještě lehce připitý vstát a dojít na policejní stanici. Na policejní stanici je fronta, protože okradených bylo víc, takže tam člověk čeká několik hodin, a nakonec se pokouší vzpomenout si na všechny doklady, o které přišel a které je třeba uvést do protokolu, aby byly neplatné. A s policisty komunikovat španělsky, samozřejmě.

V souhrnu

Mluvím o Erasmu, počítám ale, že mnoho bude platit i pro všemožné jiné výměnné programy; tak jako tak myslím, že jestli nemáš zkušenost s dlouhodobějším pobytem v zahraničí, bude to pro tebe zkušenost a asi tě to celkově osobnostně posune. Ať jde o jazykové schopnosti, "survival skills" nebo jiné věci.

Ještě jsem se nezmínil o tom, co to přináší po studijní stránce. To by se asi správně nemělo opomíjet, vždyť je celé přijímací řízení na tom postavené. Nepřipadá mi, že by se někdo v rámci Erasmu dostal mimo možnosti vzdělání, které poskytuje domovská univerzita. Přidaná hodnota je v cizích jazycích a případných kontaktech na hostitelskou univerzitu. Erasmus jsem využil k absolvování předmětů, které doplňovaly moje studium informatiky. Informatiku jsem tam nestudoval vůbec.

Erasmus může být způsob, jak "jet na zkušenou". Jedním z jeho dalších výsledků může být, že si budeš o něco víc vážit své země. Například proto, že v každé zemi mají nějaké starosti a v každé zemi brblají na to, jakou mají vládu. Povzdechy "u nás to stojí za nic" říkají nejen Češi, ale úplně stejně třeba Poláci a Švýcaři. Některé věci mají ve Valencii lepší, třeba nádherné počasí a mnohem lepší nabídku ryb a mořských plodů vůbec, a pak tam zase mají problémy, se kterými bych se opravdu nechtěl potýkat - například [neověřovaný údaj z doslechu:] 50% nezaměstnanost absolventů VŠ.

Tak jo, v posledních třech článcích jsem vypsal všechno, co jsem k Erasmu chtěl říci, takže na závěr jen otázka: Kam pojedeš a kdy?