Michael měl splín. Přišel plíživě a trval dlouho. Neuvědomil si ho hned. Ale uvědomil si ho přecijen. A protože byl vzpurný člověk, rozhodl se, že se nepoddá...
Nejdříve bylo nutné najít důvod, proč. A nad čím se zamyslet dřív, než nad nejbližším okolím a nad rutinou každodenního života? Nad tím se dá uvažovat dlouho, což také Michael dělal. Těch vzletných plánů... ...podnikat, pracovat, přestěhovat se... ...a při tom všem samozřejmě dokončit studium. Proč ho vlastně dokončovat? No, prostě proto, bez titulu to tak nějak není ono. Možná, že i to studium člověku dává něco do života. V každém případě dává pocit určité jistoty, že po dobu studia bude člověk hájen před nepřízní každodenního života, a jeho završením je naopak člověk pro ten každodenní život zaopatřen.
Cesta ven z blbé nálady se ale nějak neobjevovala. Až najednou, při jedné dubnové procházce Prahou, se roztrhla ta šedá opona, která byla nad městem spuštěná celé týdny (nebo snad měsíce?) a která nechávala veškeré kulisy nebeského jeviště - včetně té nejdůležitější - skryté. A Michael cítil, že to jasné světlo a příjemné teplo taví tu mrazivou otupělost. A cítil se dobře. A věděl, že musí někam, kde na slunce nebude čekat celé měsíce.
Takže tedy ... to bude studijní pobyt v zahraničí.
Vlastně to vůbec nešlo dohromady s tím, jak se Michael na studijní pobyty až do té chvíle díval. Jeho pohled na ně ale zcela vycházel z jeho pohledu na studium jako takové: totiž, že studium má být co nejkratší. Zkrátka proletět vysokou školou jako kometa kolem Země: objevit se, zářit pár dní a vrátit se až za desítky let. A studijní pobyty, jak Michael slýchal z vyprávění, vlastně nastaví délku studia o půl roku nebo celý rok. To v žádném případě!
Naštěstí to ale vypadalo, že Michael bude mít bakalářské studium hotové za pět semestrů, takže ten studijní pobyt v kariérních plánech nijak překážet nebude, naopak.
Tak se tedy rozhodl. Letní semestr svého třetího ročníku chce strávit ve Valencii.
Takze slnko? To je dovod?
OdpovědětVymazat